...je to už pět měsíců od data, co přišel na svět náš největší poklad.
Tehdy touto dobou, byla to sobota, jsme s P. venčili Rendíka, když mu povídám, že je něco jinak. A věci se začaly dít.
Ve snaze zachovat klid a nevyvolávat paniku jsme doma smažili palačinky, uklízeli a zkoušeli různé aplikace na měření kontrakcí. Několikrát jsem se naložila do vany, abych zjistila jestli to není jen planý popalch. Nezjistila jsem nic. Vzpomínám si na takový zvláštní pocit...něco jako když jsem jako malá čekala na Ježíška - trochu nervózní jestli budou dárky, ale natěšená, plná očekávání. Postupem času nervozita stoupala u nás obou, tím spíš, když jsme tu novinu zavolali našim, abychom jim přivezli na hlídání psa. Ostatním jsme chtěli dát vědět až bude jisté, že rodím.
Pro odjezd do porodnice jsem rozhodla asi v osm večer. Přesně hodinu před půlnocí se Adinka narodila.
Moc ráda na celý ten zmatený den vzpomínám.
T.
Adinka je krásná! taky na den porodu ráda vzpomínám, ale jsem ráda, že jsou oba porody už za mnou:)
OdpovědětVymazat