Dnes se u nás pracovalo. P. si vzal volno aby mohl opracovat stovku dřevěných špalíků, mně se ze samého šmirglování odřel lak na nehtách a Adinka pomáhala tím, že se na poměrně dlouhou dobu zabavila u plechovek s barvama.
Včera na zahradě už opravdu jako v létě a z časáků nasáváme letní inspirace...
A Adi má svůj první půlrok za sebou! Umí se otáčet, někdy se vzteká, když to nejde...objevila si nohy a plácá rukou do stolu na zem, kde se dá. A taky má "období srsti" jak jsme nazvali její nutkání vytrhávat nám vlasy, chlapům rejdit ve vousech a hladit si pejsky. Užíváme si to ! :-)
Než se Adinka narodila, dostali jsme pro ni hračku s názvem Dubolo. Je to tento dubový kruh z jednoho kusu dřeva o průměru 28cm. Dlouho ležel ve skříni a nyní na něj přišla už vhodá chvíle.
Čím jednodušší věc, tím víc ji baví. Navíc se dá využít jako kousátko, volant nebo do něj třeba nasoukat nohy ;-)
Adinka se dnes konečně zvládla cíleně otočit ze zad na bříško a to hned dvakrát po sobě. Tak soudím, že to tentokrát nebyla jen náhoda. Asi čekala na nějaký vyjímečný den :-)
Celý minulý týden jsme byly s Adou v Praze u mojí sestry. Stihlo nás i pěkné počasí, takže jsme si užily i první pikniky, první přebalování venku v parku a vyzkoušela jsem si, jak fungovat celý den jen s šátkem, bez kočárku.
Konečně jsem dodělala mantinel do postýlky. Chtěla jsem ho udělat už dávno, ale tím, že Aduška se zatím prakticky nehla z místa, jsem na to měla pořád dost času. Ale teď už sebou začíná víc házet a točit se, takže nadešel ten správný čas !
Už dýl v papírnictvích a výtvarných potřebách pokukuju po raznici koleček o průměru aspoň 5cm. Nikdy ji neměli zrovna na skladě a tak jsem to nakonec nechala vyšumět. Toužím totiž po tadytěch girlandách a řetězech. Jsem ale líná množství koleček stříhat, asi bych je stejně měla zubatý..
V Tchibu jsem náhodou narazila na "kruhový řezač" a okamžitě dala do košíku. Umí vyříznout kolečko nebo kruh o průměru od dvou do osmnácti centimetrů a je i na papír o vyšší gramáži. Práce s ním je trochu náročnější než s raznicí a není moc pro děti. Ale za to je o hodně variabilnější.
Otiskování nožiček je asi úplnej evergreen u všech novopečených rodičů. Je to totiž děsně roztomilý.
My to poprvé zkusili, když měla Adinka asi tři týdny a použili tisky jako péefka. Tehdy jsme to ani nestihli zdokumentovat, byla to rychlá akce a s P. jsme byli asi víc vyjukaní než Ada.
Vždycky, když se mi podaří ulovit hezký věci za málo peněz, mám z toho dvojnásobnou radost. A tím spíš, že můžu vybírat ty malinkatý šatičky pro moji modelku...